Miláčku, děkuji Ti!
Včera si mě tak krásně miloval,
že zapomněla jsem na všechno,
co trápí mysl i duši moji…
Zas na tělo jsi mi lásku maloval,
držel mě, že můj život není Ti jedno,
povídals mi o tom, že budeme svoji…
Ať odložím pláč a smutek, co mě trápí,
že se všechno zas v dobré obrátí,
bolest je jenom dočasná, zase odejde…
Dals mi naději a víru, že zlo se samo utrápí,
dny bolu se unaví, jejich čas se jistě krátí,
řekls mi o ní, že krutost ji hned tak nepřejde…
"… a to je to, co mě nejvíc trápí,
protože ty zase nejsi lhostejný mně,
zvláště, milujeme-li se..."