Touha
Dáváš mi radost i starost
do mého srdce, myšlenek,
které slyším bít na venek…
Někdy dávám si otázku,
proč milovat někdy tak bolí,
není to jen o ranách psa holí…
Kéž přijde den, kdy ty a já,
zůstaneme už navždy my,
kdy nebudu se bát sama tmy…
A ráno se probudím šťastná,
že konečně vstáváš vedle mě,
zní to jako klišé, ale i dojemně…
Snídani, budu Ti dělat s láskou,
Tvou oblíbenou ranní kávu,
vstanu nahá, ne v pyžamovém hávu..
Lásko, miláčku, miluji Tě,
snubní prstýnek od Tebe hladím,
teď ale boj se smutkem svádím…