Trošku smutnější
Naposledy otočím se zpátky,
dál půjdu, již za zavřenými vrátky,
za kterými zůstane bolest a závist,
s otázkou proč lidé ubližují,
mají v sobě…, tak velkou nenávist…
Se slzami v očích, půjdu krok za krokem,
všeho zlého nás zbavím, nebudeme už otrokem,
půjdu dál, ať už sama, podlomená a zraněná,
pro Tvé štěstí, lepší dny, pro tichý hlas života,
nikdy jsem v lásce…, nikdy Tobě nebyla nevěrná…
Na lásku naši, nepřestanu nikdy myslet,
odcházím, s velkou bolestí, co chceš víc slyšet?
Srdce krvácí, pláče s duší tak prázdnou,
slzy tečou jako vodopád, po Tváři se linou,
vím, že v Tvém srdci zůstanu… navždy milovanou…
Buď sbohem, lásko, moje největší štěstí,
osud nám zas ránu velkou dal pěstí,
za naše milování, mazlení a vášeň platíme,
na kolena padneme, na dno si sáhneme,
kdo ví, třeba se k sobě… jednou vrátíme…